NEHVIZDY – OBEC U VÝCHODNÍ HRANICE PRAHY, ZAŽÍVAJÍCÍ EXTRÉMNĚ RYCHLÝ NÁRŮST POČTU OBYVATEL, V JEJÍMŽ KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ MÁ STÁT STANICE VYSOKORYCHLOSTNÍ ŽELEZNICE PRAHA - VÝCHOD

VÝVOJ ZÁSTAVBY AREÁLU ZŠ

AREÁL VZNIKL POSTUPNÝM PŘISTAVOVÁNÍM K PŮVODNÍMU REKONSTRUOVANÉMU VÝROBNÍMU OBJEKTU. NEKOORDINOVANOST A ABSENCE CELKOVÉ VIZE VEDLA K DNEŠNÍMU KONEČNÉMU STAVU. PODOBA JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ JE DÁNA ZEJMÉNA UTILITÁRNOSTÍ ŘEŠENÍ A LEVNÝM KONSTRUKČNÍM SYSTÉMEM Z PLYNOSILIKÁTOVÝCH TVÁRNIC.

ZADÁNÍ

V ŘEŠENÉ ETAPĚ PŘIBUDE 6 TŘÍD, KAŽDÁ S KAPACITOU 26 DĚTÍ A ODPOVÍDAJÍCÍ ZÁZEMÍ. DO STÁVAJÍCÍHO ATRIA A NA MÍSTO JEDNÉ ZE STÁVAJÍCÍCH TŘÍD BUDE ROZŠÍŘENA SOUČASNÁ JÍDELNA.
DO PŘÍSTAVBY BUDE PŘESUNUTA JAK RUŠENÁ TŘÍDA, TAK POZDĚJI, VE VÝHLEDU NĚKOLIKA LET, I ŠKOLNÍ DÍLNY, JEJICHŽ BUDOVA BUDE V DALŠÍ FÁZI ZDEMOLOVÁNA. NA JEJÍM MÍSTĚ VYROSTE NOVÁ REPREZENTATIVNÍ ŠKOLNÍ BUDOVA, JASNĚ VIDITELNÁ OD PŘÍCHODU ULICÍ BEDŘICHA MOUCHY.

NÁVRH ŠKOLY

ŘEŠENÁ PŘÍSTAVBA SI KLADE ZA CÍL NEJEN ROZŠÍŘENÍ KAPACIT. MÁ NASTAVIT SPRÁVNÝ SMĚR DALŠÍHO VÝVOJE AREÁLU A POSTUPNÉ VNESENÍ ŘÁDU DO V SOUČASNOSTI NAPROSTO CHAOTICKY FUNGUJÍCÍHO PROVOZU.
JAKO PROTIPÓL UTILITÁRNÍM POSPOJOVANÝM HMOTÁM, OPATŘENÝCH VÝRAZNÝMI FASÁDNÍMI NÁTĚRY, JE PLÁNOVANÁ PŘÍSTAVBA TVAROVĚ JEDNODUCHÁ S JASNÝM VNITŘNÍM ŘÁDEM, KTERÝ SE PROJEVUJE NA LAPIDÁRNOSTI VNĚJŠÍHO VÝRAZU.
CELKOVÁ ŠÍŘE ČÁSTI PŘÍSTAVBY NAVAZUJÍCÍ NA STÁVAJÍCÍ BUDOVY JE LIMITOVÁNA VZDÁLENOSTÍ MEZI NIMI. VZNIKÁ TÍM „KRČEK“ SE DVĚMA TŘÍDAMI, TECHNICKÝM ZÁZEMÍM A ODPOČINKOVOU HALOU NA ROZMEZÍ KRČKU, JÍDELNY A STÁVAJÍCÍ CHODBY.
ZA KRČKEM UŽ JE UMÍSTĚNA ROZMĚROVĚ KOMFORTNĚJŠÍ DVOUPODLAŽNÍ ČÁST SE ČTYŘMI TŘÍDAMI. MEZI NIMI JE HALA S PŘÍMÝM SCHODIŠTĚM A PROSTOREM PRO SETKÁVÁNÍ O PŘESTÁVKÁCH.

STAVEBNÍ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

V MÍSTECH HLAVNÍHO ČLENÍCÍHO RASTRU FASÁDY JE NAVRŽENA STRUKTURÁLNÍ OMÍTKA. SMĚR DRÁŽEK V OMÍTCE UKAZUJE TEKTONIKU OBJEKTU. CELKOVÝ VÝRAZ FASÁD SI DÁVÁ ZA CÍL BÝT CO NEJJEDNODUŠŠÍ, PRAVDIVĚ VYJÁDŘIT VNITŘNÍ PROVOZ, ALE ZÁROVEŇ UKÁZAT DŮSTOJNOST OBJEKTU A FUNGOVAT JAKO PROTIPÓL TVAROVÉ A BAREVNÉ ZMĚTI PŮVODNÍCH BUDOV.

„Nová budova městské knihovny by měla být místem otevřeným, světlým, vzdušným, které by bylo přístupné všem.“

Kolín potřebuje novou budovy knihovny nejen z důvodu nevyhovujících současných prostor, ale také jako symbol budoucího zodpovědného rozvoje. Umístění v Zálabí je strategické, exponované a urbanisticky citlivé. Na jedné straně je důležitý dopravní uzel, na straně druhé stabilizovaná, ale historicky necitlivě narušená městská struktura.
Návrh přináší řešení v tom, co dané místo potřebuje – vnesení řádu a jednoduchosti do chaotické struktury při zachování lidského měřítka. Stavebním řešením nastaví nový standard, který budoucí generace budou vnímat již jako samozřejmost.
Co jiného než knihovnu postavit ze dřeva? Místo otevřené, světlé, propojené a demokratické. Provoz, který nevyžaduje složité dělení na požární úseky přímo vybízí k řešení, které se na první pohled může zdát radikální, při bližším zkoumání ale logické, ekonomické a společensky zodpovědné.

Kulturní objekt AJG nebude v kontextu celého města osamocený, ale je součástí promyšleného a propracovaného konceptu, který zahrnuje v podstatě celé město. V řešeném území nejprve proběhla urbanistická soutěž, která velmi striktně definovala a vymezila území, kde by měla být galerie umístěna. Už jen tímto vymezením v oblasti původně hradebního, nyní zeleného pásu mezi historickým jádrem a městem devatenáctého století se objekt stává nedílnou součástí jeho veřejných prostor. Objekt je na ideálním místě ve vazbě k centru, je mezi dalšími solitérními dominantními domy, kde každý má svůj velmi pečlivě definovaný prostor. Místo pro objekt, vymezené striktní regulací je velmi malé. Během uvažování nad záměrem a zpracováváním studie jsme stále měli na paměti, že vytváříme objekt, který se na dlouhou dobu stane symbolem dynamické, otevřené a neustále ohrožované doby, ve které žijeme. Na jedné straně jsme v rámci limitů regulace a zadání hledali pro dům adekvátní formu a výraz. Zároveň jsme vytvářeli co nejpragmatičtější funkční a prostorové schéma. Cílem nám bylo najít takovou formu, která by dokázala dlouhodobě uspokojovat proměňující se galerijní požadavky a zároveň jsme se pokoušeli najít celkový výraz, na kterém by veškeré limity a omezení mohly být vnímány jako pozitiva. Navrhovaný dům je zároveň pevným a bezpečným trezorem, svou mimořádnou polohou v centru a propojením s okolím by měl lákat k návštěvě i ty, kdo do obdobných institucí obvykle moc nechodí. Dům by se svým provozem a aktivitami měl stát součástí každodenního života jak místních, tak návštěvníků.

Obrazy ve vizualizaci schodišťové haly: Kateřina Štenclová

Návrh nového návštěvnického střediska CHKO Jeseníky je postaven na úzkém vztahu mezi samotnou budovou a jejím okolím. Uvnitř je nezbytné zázemí, část expozice a chráněný prostor poskytující výhledy do krajiny. Budova ale vybízí k prozkoumání venkovní geologické expozice, mokřadů a vzdělávacího okruhu s výsadbou místních rostlin.
Současně pojatá tradiční forma domu je citlivě posazena na svah, kterého se zdánlivě dotýká pouze příčnými stěnami suterénního podlaží a vytváří tak efekt nenuceného položení na terén. Budova svým výrazem dává jasně najevo, že do Jeseníků patří, zároveň ale používá novodobé tvarosloví. Kombinace tradice a současných prvků spolu s přirozeným propojením s okolní přírodou jasně ukazuje, že se jedná o moderní návštěvnické centrum 21. století.

Návrh školy vychází z principu hortus conclusus - uzavřené zahrady. Střídmá budova v širším centru města vytváří klidnou, oddechovou zahradu v atriu, do níž se orientují okna tříd. Velkorysé pobytové chodby směřují naopak do přilehlých parků a v racionální struktuře vytváří různorodá zákoutí. Vstupní podlaží je koncipováno jako velmi otevřený, plynoucí prostor, který ustupuje z uliční čáry a vytváří krytou kolonádu definující hlavní vstup. Tektonický blok potvrzuje urbanismus nově vznikající čtvrti a význam jeho severojižní osy.

Městská část Praha 22, vzhledem ke kritickému nedostatku míst v mateřských školách, potřebuje akutně realizovat novou školku s kapacitou až 230 dětí. V rámci školky má být navrženo 8 tříd po 28 dětech. K tomu odpovídající zázemí. Kromě kuchyně - do školky se bude vozit jídlo připravené ve školní jídelně v rámci Uhříněvsi.

Při řešení jsme si dali několik otázek. Ta nejdůležitější byla, jak do stávající struktury vložit novou stavbu se svými specifickými nároky. A zároveň, jak dosáhnout maximální plochy zahrady pro děti i pro stávající obyvatele.

Zvolili jsme koncept ve tvaru písmene u, které je otevřeno směrem ke stávající budově kroužků, k zahradě školky. Jedno podlaží je zahloubeno pod zem a celá budova je ukryta pod zelenou střechou, která zároveň tvoří veřejný park. Obyvatelé čtvrti tedy nepřijdou o zelenou plochu a školka před nimi bude ukrytá.

Tento princip nám také umožňuje skutečně nízkoenergetické řešení. Zelená pochozí střecha s mocnou vrstvou zeminy, doplněná o tepelnou izolaci, zaručí skvělé tepelně izolační a akumulační podmínky.

Dispozice budovy je založena na principu tvaru U. Všechny třídy mají přímý vstup ze společného dvora nebo z pavlače. A do tohoto prostoru jsou maximálně otevřené, transparentní. Nebude tedy nouze o denní světlo, a to ani ve spodních třídách. Dodatečné přisvětlení zadní části dispozice je podpořeno dvěma rozměrnými atrii - světlíky, které zároveň umožní komfortní přirozené příčné provětrání.

Městys Nehvizdy je velmi rapidně rozvíjející se obec, nacházející se těsně za hranicí Prahy. Atraktivita obce bude v blízké budoucnosti zvýšena výstavbou silničního obchvatu a stanice vysokorychlostní dráhy Praha – Východ.

Uvažovaný pozemek mateřské školy tvoří poslední nezastavěnou část sportovního areálu, ve kterém jsou umístěna fotbalová, tenisová a další hřiště a sportoviště.

Z hlediska funkce jakékoliv obce je vhodné mateřské školy navrhovat s podstatně menší kapacitou a ve větším počtu tak, aby byly v docházkové vzdálenosti všech obytných celků. V průběhu zpracování studie jsme na tuto skutečnost upozornili, nicméně zadání bylo dáno a my se snažili vytvořit provoz tak, aby nevznikla uniformní pavilonová školka, známá ze sídlišť 70. A 80. Let.

Záměrem bylo vytvořit maximálně provozně univerzální budovu, ve které mohou jednotlivé třídy fungovat buď nezávisle, odděleně od zbytku provozu, nebo děti nechat veškeré prostory ve větší či menší míře sdílet. Základní jednotky (třídy) se spojují do větších dvojtřídních celků společnou šatnou a jídelnou, následně jsou spojeny centrálním společným prostorem, kde mohou probíhat aktivity nezávisle na rozdělení dětí do tříd či věkových skupin.
Jednotlivé prostory se mohou, v závislosti na požadované univerzalitě provozu s důrazem na proveditelnost požárních úseků, libovolně spojovat a rozdělovat. V celé budově funguje dostředná hierarchie sdílení prostoru - v centru je společný prostor s širokým pobytovým schodištěm, na okrajích jsou soukromé homespace.
Budova je rozdělena na 3 části, každá část má ze zahrady vlastní vstup s výtahem sloužící pro rodiče s dětmi. Tato 3 křídla obklopují centrální venkovní prostor - dvůr. V patře je nad dvorem umístěn ochoz - venkovní lávka, sloužící jako částečné zastřešení dvora, terasa pro třídy v patře a úniková cesta zakončená venkovním pobytovým schodištěm.

Zahrada je neformálně rozdělena na jednotlivá menší hřiště, každé pro jednu třídu, která mohou být, stejně jako vnitřní prostory, v případě potřeby sdílena.

Budova je navržena tak, aby bylo možné ji realizovat postupně ve dvou až třech etapách.

Tato hmotová ověřovací studie neřeší podobu objektu. Navržený tvar vychází především z vnitřního a vnějšího provozu. Přesná podoba, proporce a použité materiály budou předmětem další fáze - navazující studie. Smyslem návrhu bylo ověření vazeb stavby na okolí a stanovení základní koncepce organizace vnitřního provozu mateřské školy, která je přenositelná, i pokud by se stavba nacházela na jiném pozemku.

Vzhledem ke stále se zpřísňující legislativě uvažujeme použití tepelných čerpadel země - voda v kombinaci s fotovoltaickými panely umístěnými na ploché střeše. Médium z čerpadel bude přes výměník ohřívat vodu v systému podlahového vytápění.

Návrh nové budovy obecního úřadu částečně vychází z podoby stávající budovy, která se na pozemku nachází. Usazení na pozemek a objem nové budovy je uzpůsoben současným potřebám. V kritickém bodě – rohu objektu nejblíže komunikaci – je budova zkosena, čímž vzniká pohodlný průchod mezi dvěma nově vzniklými veřejnými prostory. Před hlavním vstupem na západní straně vzniká klidná piazzetta. Na severní straně vzniká dlážděná náves, která dále navazuje na parkovou úpravu staré návsi. Tento prostor je v přímé návaznosti na velkou zasedací místnost, ve které budou probíhat jak jednání zastupitelstva, tak kulturní akce, jako např. výstavy.

Fasády domu mají jasný, pravidelný rytmus, který je porušen pouze v místě hlavního vstupu zkoseným krytým závětřím. Historizující prvky, jako jsou detaily omítky, korunní římsa, valbová střecha pokrytá bobrovkami, jsou doplněny současnými detaily – okny bez parapetů, použitím pohledového betonu na stropních deskách a překladech a jemnou strukturou omítky.

Prostorové a funkční řešení budovy i celého areálu je založeno na principu kreativního propojování a oddělování jednotlivých provozů. V místech křížení hlavních objemů jsou vertikální komunikace, na podélné osy navazují jednotlivé funkce. Oba stupně ZŠ mají vlastní patro, vše je propojeno centrálním pobytovým schodištěm, kde se děti mohou potkávat. Pod schody v přízemí jsou šatny, které navazují na výstup do exteriéru. Rozsáhlá střecha tělocvičen je terénní vlnou propojena se dvorem. Ze všech podlaží je možno vyjít do exteriéru - na dvory, pochozí střechy s terasami, na venkovní hřiště. Veřejný prostor před budovou je materiálově sdružen, vzniká tak bezpečná zóna pro hraní po škole a místo setkávání celé čtvrti.

Školka mezi vilami. Stejně jako samotný objekt, i jeho předprostor plní jinou funkci, než je v dané čtvrti běžné. Do ulice není plot, ale neoddělený poloveřejný prostor. Dva stávající vzrostlé stromy zde zůstanou zachovány.

Návrh hmoty vychází z charakteru vilové zástavby, z tvaru pozemku a z požadavku na stavební program. Dispoziční řešení potom ze snahy o propojení tříd se zahradou, bez zbytečných barier.

Pro návrh bylo nejdůležitější vytvořit jednoduchý provoz, a to jak tříd, tak i kuchyně. Do školky jsou dva oddělené vstupy, jeden do kuchyně a zázemí, druhý pro děti s rodiči. Jedna třída je umístěna v úrovni vstupu – a se zahradou je spojena bezbarierově. Druhá třída je umístěna v patře, má vyšší světlou výšku a velkou terasu. Terasa slouží jako střešní zahrada, se základními herními prvky. Do zahrady školky je potom možné sejít po venkovním schodišti.

Z provozních důvodů jsme se rozhodli i kuchyni ponechat na úrovni terénu. Jedna třída je s kuchyní spojena přímo, druhá jednoduchým jídelním výtahem.

V nejvyšším, ustupujícím podlaží je prostor pro technologie, vzduchotechniku a vložená hrací patra.

Na fasádě domu je bílá strukturovaná omítka a tmavé cementovláknité desky pro vlastní umělecké ztvárnění,které se může měnit buď s ročním obdobím, nebo každý rok. Na střeše je bílý falcovaný plech.

Nová budova pro NÚKIB je digitální pevnost 21. století. Je přísná, stejně jako počítačová logika, složena pouze z jedniček a nul. Buď ano nebo ne, nic mezi tím. Zároveň je řešení hravé a flexibilní. Všechny tyto hodnoty jsou promítnuty do celého návrhu. V tuto chvíli má zadavatel určitou představu o fungování dispozice – většina zaměstnanců bude v samostatných kancelářích, buď po dvou nebo po jednom. Jedna taková kancelář – bajt - je základním stavebním kamenem celého objektu. Kancelářská buňka – modul – bajt – se projevuje na vnější fasádě i v atriu. Náplní jednotlivých buněk ale často není kancelář, nýbrž sklad, laboratoř a další provozy, pracující s tajnými informacemi. Proto se na fasádách mohou vedle sebe objevit buňky prosklené a plné, betonové. Plné a prosklené moduly jsou různě uspořádány a tvoří na fasádách hru ve třech rozměrech. Zvolený modul je ale pouze prostorový, nikoliv konstrukční. Jsme si vědomi rychlého vývoje obecně, v informačních technologiích pak zvlášť. Proto nabízíme vnitřní řešení s absolutní variabilitou. Od uzavřených buňek po open space – a samozřejmě cokoli mezi tím - vše je jednoduše možné díky předpjatým železobetonovým panelům a sloupům pouze po obvodu objektu. Podobný princip - hodnoty ano/ne je použit i na podlaze a střeše atria. Na úrovni podlahy atria z modulové mřížky vystupují nádoby pro zeleň, které zároveň slouží k oddělení návštěvníků bez kontroly od kontrolovaného prostoru. Na střeše atria jsou ve stejné mřížce použity stínící fotovoltaické panely. Ty mohou být pohyblivé, programovatelné a stěhovat se po střeše pro optimální stínění v průběhu dne a ročních období. Fotovoltaika je použita i na vnější fasádě. Spodní skleněný panel obsahuje články, které mohou jednak vyrábět elektřinu, jednak částečně znemožní do úrovně parapetu průhled do kanceláře.

Předmětem soutěže je návrh objektu s malometrážními nájemními byty, terénní pečovatelskou službou pro seniory a s dalšími provozy sloužící pro bydlení seniorů a dalších místních osob v bytové nouzi. Cílem návrhu je vytvořit příjemné prostředí jak pro obyvatele objektu, tak pro návštěvníky ostatních provozů – obchodů, kavárny, společenských místností a veřejného prostoru v bezprostředním okolí objektu.
Řešené území bylo historicky silně definováno přítomností mlýna, který byl ale nedávno zbourán. Nicméně existence Říčanského potoka nadále určuje charakter místa a právě on ovlivňuje podobu návrhu nejvíce.

Podél jižní strany řešeného území probíhá ulice Jihlavská – hlavní komunikace, probíhající celou obcí Říčany. Z této komunikace je hlavní přístup do řešeného území. Je na ní umístěna i nově navržená autobusová zastávka. Před jižní fasádou objektu, směrem k ulici Jihlavské, je vstupní piazzetta, hlavní veřejný nástupní prostor do celého řešeného území. Zde, v místě s odkazem na historický mlýn (kamenné mlýnské kolo) mohou probíhat různé akce, jak komunity domu, tak i obce. Další důležitou komunikací je ulice Za Mlýnem, která z východu definuje uliční čáru objektu a je zní přístup do všech veřejných provozů, jako jsou obchody, ordinace a kavárna. Nachází se na ní i hlavní vstup do bytů a pečovatelské služby. Na druhé – západní straně protékající Říčanský potok se vine podél vstupů do provozů v 1PP, kde se nachází společenské místnosti, pronajímatelné prostory a chráněná dílna. Z tohoto podlaží je přímý vstup na terasu u potoka. Řešené území je od západu definováno ulicí U Koupaliště. Mezi touto ulicí a potokem je ponechán volný prostor, který bude upraven na relaxační park pro místní obyvatele i krátkodobé návštěvníky.
Zvolili jsme jednoduchý a funkční základní tvar, který je svým výrazem nezaměnitelný. Důstojný objekt, elegantní a moderní, který poskytne tomuto novému subcentru jasný osobitý charakter. Nejde o klasickou stavbu s tradičním rozdělením na stěny a sedlovou střechu. Oba prvky zde splývají, spojení spíše dává vzniknout úplně novému výrazu, ve kterém ale můžeme hledat proporce a prvky starých mlýnů, stodol a jiných vesnických stavení. Tento osobitý tvar je podtržen užitím stejného materiálu na „střeše“ a stěnách. Jde o keramický obklad z přírodní hlíny, která se projevuje barevnými nuancemi a působí zemitě a ne-městsky. Výplně otvorů jsou vůči sobě záměrně posunuty, čímž dochází k porušení „fasádní mřížky“, která by mohla evokovat veliké městské stavby.
Stavba je zasazena do svahu mezi ulicí Za Mlýnem a Říčanským potokem, což umožňuje funkční a optické oddělení více veřejných a více soukromých částí, zároveň z hlavních komunikací stavba nepůsobí jako veliká – vidět jsou pouze tři podlaží, z nichž dvě vrchní jsou opticky „podkrovím“. Jižní fasáda objektu, jeho nejvíce exponovaná část, je výrazově nejosobitější. V přízemí jsou tři veliké otvory mezi kavárnou a nástupní piazzettou, horní dvě podlaží jsou bez otvorů. Byty v těchto podlažích mají okna pouze na západ a východ – směrem k rušnějšímu jihu je fasáda plná.